Jdi na obsah Jdi na menu
 


Malé populace plemen a problematika genetické diverzity

21. 2. 2010

Malé populace plemen a problematika genetické diverzity

 

Small population Breeds and Issues of Genetic Diversity

Jerold S. Bell, DVM

Tufts Cummings School of Veterinary Medicine, MA, USA

Přetištěno se svolením autora

 

Problematika genetické diversity znepokojuje chovatele psů a může být obavou specielně pro chovatele plemen s malými populacemi. Je to znepokojení,  zdali existuje dost genetické variability uvnitř plemenného genpoolu, aby bylo zachováno zdraví a vitalita. Chovatelé by se o genetickou diverzitu měli obávat, protože existují příklady, kdy díky chovatelským praktikám došlo k poškození  plemene. Omezení genetické diversity se může objevit i u plemen s velkými populacemi.

 

Všechny geny se vyskytují v párech : jeden od otce a jeden od matky. Každý gen v páru se nazývá alela. Pokud obě alely v páru jsou stejného typu, je genový pár homozygotní. Pokud jsou tyto dvě alely odlišné, genový pár je heterozygotní.  Zatímco každý jednotlivý pes může mít v genovém páru maximálně dvě různé alely , v celém plemeni existuje mnoho různých alel, které jsou potencionálně dostupnými součástmi genového páru. Čím větší počet alel, které jsou dostupné v každém genovém páru (tzv. genetický polymorfismus), tím je větší genetická diverzita plemene.

 

Pokud není žádná plemenná diverzita v genovém páru, ale přítomný konkrétní homozygotní gen není škodlivý, neprojeví se žádný negativní dopad na zdraví plemene.Charakteristické znaky, které nutí plemeno reprodukovat se přesně podle standardu, jsou v podstatě založeny na nevariabilních (tj. homozygotních) genových párech.

 

Původ plemen má hodně společného s genetickou diverzitou. Plemeno založené na práci s fenotypem  má tendenci mít odlišný zakladatelský původ a významnou diverzitu. Dokonce i když plemeno prochází tzv. populačním hrdlem láhve  (bottleneck effect)  může si  zachovat značné množství genetické diverzity. Bylo to prokázáno v molekulárně genetické studii plemene Chinook, která byla zredukována na 11 moderních zakladatelů v roce 1981. Plemena, která vznikla inbreedingem při omezeném počtu příbuzných zakladatelů by mohla mít sníženou diverzitu. Mnoho plemen také prošlo snížením diverzity díky hrdlu láhve, tak jak se to stalo během 2. světové války. U většiny těchto plemen se jejich genpool znovu rozšířil během chovu po mnoho následujících generací, což vyústilo ve stabilní populace zdravých psů.

 

Existují dva faktory, které musí být vzaty v úvahu, když hodnotíme genetickou diverzitu

a zdravotní otázky v plemeni: průměrnou hladinu příbuzenské plemenitby (inbreedingu)

a škodlivé recesivní geny. U malých populací je tendence výskytu vyšších průměrných koeficientů inbreeedingu kvůli příbuznosti mezi psy ze společných předků. Avšak neexistuje žádná přesně stanovená hladina nebo procentuální údaj o inbreedingu, který způsobuje oslabené zdraví nebo vitalitu. Problémy, které  může způsobit inbrední deprese v čistokrevných populacích pramení z efektu škodlivých recesivních genů. Pokud zakladatelská populace plemene způsobila vysokou frekvenci  škodlivého recesivního genu, potom bude mít plemeno problémy s takovou poruchou . Může se to projevovat v malé velikosti vrhů, zvýšené novorozenecké úmrtnosti, vysoké frekvenci genetických chorob nebo narušené imunitě. Pokud se takové problémy objevují, potom je třeba u plemene seriózně zhodnotit omezenou genetickou diverzitu. 

 

Problematika vysokého průměrného koeficientu příbuznosti je jednou z těch, kterými plemena  během svého vzniku procházejí. Jak se populace zvyšují a průměr příbuznosti psů se snižuje (založeno na fixním počtu generací), průměrný koeficient příbuznosti plemene se sníží. Efekt původně vyššího koefientu příbuznsti v malých populacích plemen bude záviset na přítomnosti škodlivých recesivních genů, které se projeví v homozygotním stavu.

 

Někteří chovatelé odrazují od liniové plmenitby a prosazují outbreeding (páření nepříbuzných jedinců) ve snaze chránit genetickou diverzitu ve svém plemeni. Není to typ použitého páření (liniová plemenitba nebo outbreeding), který způsobuje ztrátu genů z genpoolu plemene. Přesněji řečeno, ztráta genů se objevuje díky selekci : požívání a nepoužívání potomstva. Pokud se v plemeni začneme zaměřovat na zúžení chovu dané používáním chovných jedinců z omezeného počtu linií, potom se objeví ztráta genetické diverzity.

 

Proces zachování zdravých linií s mnoha chovnými zvířaty, která se kříží mezi liniemi a zpětně a jsou zdravá, zachovává diverzitu v genpoolu.  Pokud někteří chovatelé používají outbreeding a jiní liniovou plemenitbu na určité psy, které mají v oblibě, zatímco jiní provádějí liniovou plemenitbu zase k jiným svým oblíbeným psům, potom je zachována genetická diverzita v celé šíři plemene. Jsou to tedy různorodé názory chovatelů na to, co utváří ideálního psa a jejich selekce chovných zvířat založená na jejich názorech, která zachovává plemennou diverzitu.

 

Nejdůležitějším faktorem pro snižování genetické diverzity u psích plemen je  syndrom populárního chovného samce. Nadužívání oblíbeného chovného samce až za rozumnou mez díky hojnému páření, významně vychyluje genpool směrem k tomu samci a snižuje diverzitu genpoolu. Jakékoliv geny, které takový samec vlastní – ať pozitivní nebo negativní-  zvýší svou  frekvenci. Díky tomutu efektu zakladatele se mohou objevit genetické choroby spojené s plemenem. Dalším zákeřným efektem syndromu oblíbeného samce je ztráta genetického přispění kvalitních nepříbuzných samců, kteří nejsou využiti v chovu.  Počet kvalitních fen, které jsou připuštěny každý rok je omezen. Pokud je využíván jeden samec v nadměrném množství páření, bude méně samic, které zůstanou pro tyto kvalitní samce, kteří by také měli přispět do genpoolu. Syndrom populárního samce je významným faktorem jak u plemen s velkými, tak u plemen s malými populacemi.

 

Nejlepší metody pro zajištění zdraví a diverzity genpoolu jakéhokoliv plemene jsou:

1)      Vyhnout se syndromu populárního samce.

2)      Použití kvalitních psů z celé šíře populace , aby se rozšířil genpool.

3)      Monitorování problematiky genetického zdraví za použití pravidelných průzkumů zdravotního stavu.

4)      Provádět genetické testování  chorob vázaných na plemeno.

5)      Zapojit se do otevřených registrů, jako je CHIC (www.caninehealthinfo.org), abyste se vypořádali s genetickými chorobami.

 

Tento článek může být přetištěn s písemným povolením autora: jerold.bell@tufts.edu