Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zbarvení Amber a Light amber

20. 7. 2009

Nové barvy – Amber a light amber

 

V časopise Katzen Extra (SRN) vyšel v sérii článků o genetice zbarvení příspěvek „Amber und Light - amber“ (Amber a světlá amber).

 

  Toto neobvyklé zbarvení bylo dosud popsáno pouze u Norských lesních koček, u nichž ho FIFe uznává od 1. 1. 2005. První koťata zbarvení amber se narodila v roce 1992 v chovné stanici S* Wildwood´s ( Sylvia Erikers, Falen). Matkou vrhu byla Ch. S*Wildwood´s Humla Norská modrá tečkovaná tabby a otcem IC S* Amazonas Camilo, Norský lesní černě mramorovaný.  Na první pohled se zdálo, že koťata jsou želvovinová. Avšak ani jeden z rodičů nenesl červenou barvu a koťata byla navíc kocouři. Byli to Wildwood´s Imer (S)SVERAK 87869K a Wildwood´s Iros, (S) SVERAK 87868K. To samo o sobě vylučovalo možnost, že by koťata byla skutečně želvovinová. Želvovinové zbarvení je totiž vázáno na samičí pohlaví, které k jeho projevu potřebuje oba chromozomy X, přičemž na jednom je vázán gen pro červené zbarvení, zatímco na druhém chybí. Protože u koček – samic (stejně jako u ostatních samic savců) dochází k tzv. lyonizaci pohlavního chromozomu X, při které je jeden z namátkově chromozomů v buňce umlčen, jsou samice mozaikou složenou z kolonií buněk s některými funkčními chromozomy X od otce a jinými zase od matky. Tím vzniká želvovinové zbarvení.

 

   V roce 1994 se tyto podivné barvy objevily i v chovné stanici Tageskog v Německu. U obou vrhů se vyskytovali společní předci Koferhagen´s Babuschka a Niro´s Dender. Babuschka se vztahuje přímo k zakladateli plánovaného chovu Pan´s Truls.

 

   Protože ve Švédsku byla plemenná kniha otevřena novicům až do roku 1988  a ve  FIFe byla třída noviců pro Norské lesní kočky otevřena  až do roku 1990, uvažovalo se  o možnosti, že do plemene byl vnesen cizorodý gen. Velké obavy panovaly zejména z možnosti vkřížení skořicového genu od somálských koček. Pokud by tomu tak bylo, mohlo být plemeno NFO ohroženo genetickými chorobami Somálských koček, jako jsou progresivní atrofie sítnice a luxace čéšky.

 

  V následujících letech byla v DEKZV prováděna testovací páření, která tuto možnost vyloučila. Němečtí chovatelé spolupracovali s Dr. Wernerem Hechtem z Justus-Liebigovy Univerzity v Giessenu a Dr. Frankem Langewischem, vedoucím komise pro zdraví a pohodu zvířat při DEKZV.  Nebyl prokázán ani  skořicový gen, ani gen cs pro akromelanické zbarvení či b pro čokoládové zbarvení (páření s čokoládovým kocourem Posvátné birmy) a byla vyloučena možnost, že kočky zbarvení amber mají společný genetický základ se zbarvením činčila. Mnoho koťat zbarvení amber však mělo stejné předky. Výzkumy z let 2007 – 2008 prokázaly, že se jedná o zcela nový gen. Alela pro zbarvení amber byla označena jako bm (black modifier)  a vědci se domnívají , že působí pouze na černou barvu. Není zatím známo, zdali se projeví i v součinnosti s dalšími alelami  genu B – čokoládovou a skořicovou, protože tyto barvy se u NFO jako přírodního plemene nevyskytují. Tento gen je recesivní, což znamená, že jej musí nést a předat oba rodiče, aby  se u potomstva projevil. Je umístěn na tzv. „extension lokusu“ (prodlouženém lokusu) a je znám s podobným účinkem i u jiných živočišných druhů. Kupříkladu u lidí vede k červenější barvě vlasů, vyskytuje se i u retrívrů a setrů. U jiných živočišných druhů bývá označována jako E/e. Zdá se, že u koček je tento gen mnohem vzácnější, než u psů. Byl zatím popsán pouze u Norských lesních koček, ale vědci předpokládají, že se může vyskytovat i u dalších přírodních plemen- Mainských mývalích a Sibiřských koček. Výzkumem tohoto genu se zabýval Dr. Marc Petersen ( diplomová práce ve francouzštině).

 

    Koťata se zbarvením amber vypadají krátce po porodu  jako černá, resp. modrá. V průběhu prvního roku však jejich barva světlá až do jantarového odstínu. Pouze na špičce ocasu zůstává původní černá nebo modrá barva srsti. Kočka se může vybarvovat po celou dobu dospělosti, tedy do 3 – 4 let.

 

   Norské lesní kočky zbarvení amber se mohou také pochopitelně vyskytovat i v kombinaci s bílou skvrnitostí nebo se stříbřitou. NFO zbarvené amber bez kresby se poznají podle tmavého nosního zrcátka. Podobně jako barvy s červeným barvivem  vykazují kočky zbarvení amber kresbu. Abychom měli jistotu, zdali kočka nese či nenese aguti gen, je jedinou jistotou provedení genetického testu.

  Zbarvení amber je u norských lesních  variabilní co do intenzity barvy.  Některá zvířata jsou celkově světlejší a jiná naopak tmavší. Zvláštními znaky norských lesních koček zbarvení amber jsou břidlicově šedé polštářky tlapek a světlé proužky na chodidlech., U jiných tabby zbarvení je patní proužek tmavý, jen činčily mají rovněž světlé chodidlo.

 

Použitá literatura:

 

 

History, Genetic & Description of Test Matings – Langewische, F. W., Utescheny, Ch., http://www.forestcats.net/xcolors1.htm

 

Amber und Light-amber – Harland Raymonde, Katzen Extra, 6/2009

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA