Jdi na obsah Jdi na menu
 


Těšíme se na výstavu- vážné i nevážné praktické rady pro začátečníky

21. 4. 2009

 

Připravujeme se na první výstavu

    Náš dlouho očekávaný den se blíží. Jdeme na první výstavu ušlechtilých koček ( a stále si ještě myslíme, že to bude zábava...).

    Máme opravu všechno, neopomněli jsme nic ? Očkovací průkaz, průkaz původu, kartáče, hřebeny, záclonky. Proboha, kálecí misku bychom nechali doma a nemáme misku na vodu ! A co bude ta naše chudinka jíst a pít ? A taky kočkolit a desinfekci do klece a fotografie ! Propánakrále, nikam se nejede, máme prošlé očkování, zapomněli jsme na povinnou veterinární prohlídku....

   Napětí vrcholí, hlava rodiny je blízka zhroucení  a kočka v přepravce zuří, dobývá se ven, vydává prapodivné výhružné zvuky a teď se dokonce ..... No hanba mluvit!

 

    Aby to u vás, kteří se chystáte na svou první výstavu, nevypadalo obdobně, připravili jsme několik převážně vážně míněných rad, které by měl chovatel znát, než vyrazí s kočkou do ulic a nástrah velkoměsta, rozhodčích, stewardů, přejímajících veterinářů a vůbec obecně pořadatelů, účastníků a návštěvníků výstavy.

 

 Toužíme po účasti na výstavě

     Máme-li zvířátko, které milujeme (doufejme, že to snad každý slušný chovatel či majitel ) a chceme je předvést na výstavě, musíme si ujasnit několik věcí.

     Předně si zjistíme podrobnosti o výstavě, která bude pořádána. Mělo by to být nejméně měsíc a půl před datem jejího konání. Důležité je zjistit, který klub výstavu pořádá, zdali vadí či nevadí, že případně nejsem jeho členem, jaké jsou výstavní podmínky a do jaké třídy mohu eventuelně svého miláčka přihlásit.

     V mnoha klubech dnes na výstavách přijímají ochotně i členy jiných chovatelských sdružení , některé organizace přijímají na výstavu i dosud neorganizované chovatele.

     Má-li naše kočika průkaz původu, potom vybíráme třídu, která je pro ni určena. Výstavní třídy jsou dány výstavním řádem pořádajícího klubu a jsou také uvedeny na propozicích výstavy, které byste si měli pečlivě prostudovat a pečlivě založit. I kočičky bez průkazu původu mají šanci - mezi domácími kočkami, na některých výstavách mezi domácími mazlíčky. Pokud jste přesvědčeni, že kočka patří k určitému plemeni, zjistěte si, zdali pořádající organizace či federace má pro toto plemeno otevřenu třídu noviců. Při vystavení  a posouzení v této třídě  máte ( za dodržení všech předepsaných podmínek ) šanci na vystavení experimentálního průkazu původu pro vaši kočku či kocoura.

     Velmi důležité jsou také veterinární podmínky. Zpravidla se uvádí, že kočka musí být nejpozději rok před výstavou očkována proti vzteklině, parvoviróze a kočičí rýmě a že toto očkování nesmí být provedeno dříve, než 1 měsíc před datem konání výstavy. Například výstava se koná 24.prosince 2009 :

 kočka musí mít v očkovacím průkaze očkování mezi 24. l2. 2008 - 24. 11. 2009.

     Některé kluby však mohou mít ještě přísnější podmínky - např. povinné čipování, očkování proti plísni atp. U bílých koček navíc musíte na mezinárodních výstavách předkládat atest o veterinárním vyšetření sluchu.

     Také je důležitá veterinární prohlídka, kterou mohou některé organizace vyžadovat (NCHK) navzdory mezinárodnímu pasu. Na tuto prohlídku musíte s kočkou  max. tři dny před datem konání výstavy. Příklad - výstava se koná 24. l2. 2009, prohlídka musí být provedena v rozmezí od 2l. 12. - 23. 12.2009.  

     Zvíře musí být absolutně zdravé, žádné černé tečky či šupinky v uších, žádná lysá místa, chuchvalce si smotky v srsti a samozřejmě žádní vnější ani vnitřní parazité. I když je vaše čičinka hýčkaná jako v bavlnce, preventivním postříkáním např. Frontlinem cca 3- 4 dny před výstavou nic nezkazíte. Březí kočky na výstavu nepatří. S každou účastí na výstavě je spojeno riziko stresu či infekcí a budoucí maminka musí být hýčkána jako v bavlnce.

     Vždy je lepší oželet výstavní poplatek ( je nutno zaplatit jej ve stanoveném termínu a kopií doložit jeho provedení. Kopie se zpravidla připevňuje k přihlášce. ), nejsme-li přesvědčeni o perfektním zdravotním stavu číčy, než riskovat nakažení ostatních vystavovaných zvířat či propuknutí onemocnění a zhoršení zdravotního stavu např. u nemocí chronických či neinfekčních. žádný titul nestojí za ohrožení zdraví vaší kočky či koček ostatních chovatelů.

 

Šijeme záclonky

     Máme-li již odeslanou přihlášku a perfektně proočkovanou kočku, můžeme se začít věnovat kočičí parádě. Pokud jste se již byli na nějaké kočičí výstavě podívat, jistě jste si všimli malinkých " pokojíčků ", které svým čičinkám chovatelé připravují. Není na tom nic složitého, jde vlastně pouze o to, ušít si záclonky (a neprošít si prst).

     Záclonky do klece by měly mít standardní rozměr a měly by  ladit s barvou i plemenem  kočky. Je vhodné ušít je z materiálu, který se dá snadno udržovat, například z umělého vlákna. Záleží pouze na naší představě a na našem vkusu, ozdobíme-li záclonky krajkou, volánkem nebo nějakou jinou ozdobou.

     Rozměr záclonek musí být přizpůsoben standardnímu rozměru klece - na výstavách NCHK jsou klece o rozměru 50 x 100 x 50 cm. Na mezinárodních výstavách pod patronací WCF či zahraničních svobodných klubů jsou rozměry klece 70 x 70 x 70 cm. Počítáme-li  také s účastí na výstavách zahraničních klubů, patrně nám nezbude, než ušít záclonky dvoje nebo ušít dvojitý tunýlek - jeden ve vzdálenosti 50 cm od okraje a jeden ve vzdálenosti 70 cm od okraje.

    Záclonky by měly být složeny nejméně ze dvou dílů dlouhých cca 120 - 150 cm ( 180 cm ) a vysokých, jak již bylo uvedeno 50 či 70 cm. Šijeme-li záclonky ze tří dílů, postačí délka 100 (120)cm .

     Na horní okraj záložky našijeme  20 cm dlouhé kousky stužky přeložené tak, aby se daly volnými konci zavázat. Našíváme je ve vzdálenosti  10 cm.

     Tunýlkem provlékneme stuhy - dvě stejné délky, abychom mohli záclonu patřičně připevnit.

Na závěr tvůrčí práce můžeme ještě cca 10 cm od spodního okraje  v krajích našít 2 stužky, abychom mohli záclonu připevnit i v krajích klece.

     Kromě záclonek ušijeme kočce do klece ještě polštářek - opět podle typu výstavy, na kterou se chystáme jezdit - buď 50 x 100 cm nebo 70 x 70 cm. Polštářek by měl být opět zhotoven z  dobře udržovatelného materiálu a vyplněn dvěma vrstvami vatelínu. Je vhodné vatelín ve všech čtyřech  krajích polštářku prošít, aby se při praní nesesmekl na stranu.

     Do klece si ještě musíme připravit kálecí misku vhodného rozměru, misku na vodu a krmivo. Samozřejmě, že iniciativě se meze nekladou a můžeme kočce opatřit ještě pelíšek nebo proutěný košík, postýlku s peřinkami či podobné vymoženosti. Popravdě řečeno, nevím, jestli se kočkám v našich výtvorech líbí - většinou totiž výstavy prospí, protože je na nich z kočičího hlediska neskutečná nuda.....

Snad právě proto musíme číče dopřát patřičné "vzrůšo" ještě před výstavou. A k němu patří koupání..... 

 

Koupání před výstavou 

     Tak tedy, milá kočičko, půjdeme se koupat ! Popravdě řečeno, být kočkou, určitě se někde schovám a ani nepípnu. Kočky totiž- až na naši přírodní mainskou katastrofu Lotty- koupání nijak neupřednostňují.

     Vanu nebo dřez nejprve naplníme teplou vodou. Jjejí teplotu zkusíme na předloktí.Voda by měla být trochu teplejší než pro miminko, protože kočky mají poněkud vyšší tělní teplotu než lidé a teplota vody, při níž vodu na předloktí prakticky necítíme, je pro kočku příliš nízká.

     Do nádoby na koupání vložíme starý ručník (tím není míněno špinavý ) či utěrku, aby si kočka nemyslela, že je na kluzišti - ty náročnější by po vás mohly chtít brusle!

      Potom číču uchopíme za krkem, jako když kočka nosí svá mláďata a druhou rukou podepřeme zadeček. Kočku postavíme do vany, stále přidržujeme a navlhčíme kožíšek. Můžeme ho navlhčit rukou či připraveným kalíškem. Potom do srsti vetřeme dobrý šampon (např. Jojobový nebo jiný veterinární podle typu srsti ) a zvíře umyjeme. Bedlivě musíme dávat pozor, aby se voda nedostala do zvukovodů a do očí, kde by pěna ze šampónu mohla štípat.

     Je-li náš milánek umytý, pozvolna srst promýváme vodou. Je vhodné použít sprchu, aby se srst zcela zbavila pěny. Po celou dobu koupání na kočku hezky mluvíme a dodáváme jí pocit bezpečí.

 ( Např. "Ty obludo jedna, slez z mých zad a nekousej mě do nosu!)

Zároveň je ale vhodné nepolevovat v ostražitosti, aby nás zvíře  zbytečně nezranilo.

    Vykoupanou kočku položíme na osušku a dobře - raději několika dobře sajícími osuškami- vysušíme. Poté můžeme podle zvyklosti kočku vyfenovat či nechat v teplé místnosti uschnout.

Rozhodně se varujeme použití kosmetických přípravků pro lidi. Ne všechny jsou  pro kočku bezpečné.

 Nabízím však ještě jeden recept.

     Vykoupanou a vytřenou kočku prosypeme Naturamylem či Solamylem a okamžitě vyčesáváme hustým kartáčem s jemnými zahnutými zoubky. Škrob se musí dostat na všechny tělesné partie! Kočka je prakticky okamžitě suchá a její srst je nadýchaná a hebká. Škrob kočkám nevadí a nezatěžuje jejich žaludek. Pochopitelně toto není vhodné pro kočky tmavých barev!

     Kočku koupeme podle barvy srsti týden až dva, tři dny před výstavou. I při nejlepší přípravě potřebuje srst určitou dobu na regeneraci a ani splihlá srst ani solamyl vypadávající z kožíšku není dobrou vizitkou.

     Máme-li kočičku " prudší nátury " rozhodně požádáme zkušeného chovatele o pomoc. máme-li doma Ramba, požádáme o pomoc i  úrazové oddění místní nemocnice. Takové zbojíníky je možné vykoupat ve zvláštním vaku, v němž je odbojná kočka fixovaná. Ale dobře vychovaná kočka si na koupání zvykne. Jak už jsem řekla, milují ho zřídka, ale jako nutné " zlo" jej přetrpí.

 

     Škodolibá kočka si ale jistě užije nějakou tu švandu, když zápasí se svým majitelem .....

 

 

  Co vzít na výstavu s sebou ?

 

    Náš Micánek či Micinka jsou už týden vykoupaní -  a my si můžeme v klidu ( hodinku před odjezdem na výstavu - jen to ne !!! ) připravit vše potřebné. 

     To nejdůležitější se týká kočky samé. Dáme do připravených desek průkaz původu ( má-li jej ), očkovácí průkaz a případně, má-li číča nějaký handicap, také zprávu od veterinárního lékaře, jak k němu přišla. Také neopomeneme připravit přepravku, důkladně ji vydrhnout, vystlat podle zvyklostí - leskymem, prostěradýlkem, dekou- jak je libo a jak to odpovídá ročnímu období.

    Do cestovní kabely připravíme sadu kartáčů a hřebenů, solamyl nebo pudr na srst, olejíček na čištění uší, borovou nebo převařenou vodu ( případně oční kapky ) na čištění očí. Náročnější majitelé zabalí celou kosmetickou výbavičku hodnou Liz Taylorové. Dále lahvičku s dezinfekcí na klec ( žádné spreje !! ), kterou zakoupíme ve vetrinární lékárně nebu u veterináře. Samozřejmě několikery papírové kapesníčky, savý hadřík na vytření klece. Také peroxid vodíku a malé obinadlo se nám - až se číče nebude líbit náš  nebo stewardův způsob předvedení - může hodit. Škrtidlo jen pro případ nepříznivého posudku....

     Má-li číča již ocenění z předchozích výstav - kokardy, pohár, můžeme je vzít s sebou na výzdobu klece. Také případný kočičí  "nábyteček"  - tedy křesílka, kukaně, pelíšky, pohovky - mají-li pořadatelé dostatečně velké klece- můžeme přibalit. A nezapomeňte na album, aby jste se mohli pochlubit tím, co všechno vaše kočka umí a jak si žije .... 

   Záclonky do klece - pečlivě vyžehlené přibalímě též. Zkontrolujte si, zdali máte provlečené tkalouny a zdali máte zásobu zavíracích špendlíků. Je trapné zjistit ve výstavním sále, že sice máte nádherné záclonky, ale nemáte je jaksi do klece jak připevnit .... Podložku  nebo  polštářek atp. vložíme do tašky až nakonec.Co kdyby se číče v přepravce špatně sedělo?. 

    Do jiné tašky dáme připravenou vydrhnutou kálecí misku a sáček se stelivem, na které je číča zvyklá. Ostatní vystavovatelé budou neskonale vděčni, vezmete-li čisté stelivo.

      Kočky na výstavě většinou  kálecí misku používají jako postýlku  ....

     Také neškodí vzít s sebou pár mikrotenových sáčků na případný odpad. Samozřejmě přibalíme kočičce svačinu (konzervu, suché krmení)  a misky na vodu a potravu. Prodávají se plastové dvoumisky, které mají tu výhodu, že jsou nerozbitné. Nevýhodou je, že se hůře desinfikují.

 

     A nyní nesmíme zapomenout na páníčka - má už připravenou svou taštičku ?

 

     Páníček si vezme raději občanku a hlavně - velkou svačinu a lahev nealkoholického nápoje. Na každé výstavě se dá koupit něco k snědku, ale přeci jen je lepší být se svou kočku... Pokud by se přeci nic k jídlu koupit nedalo a páníček svou svačinku zapomněl, může chudák  vyhládlý ochutnat mazlíkovy granulky - ať ví, čím ty ubožáky krmí! Také nezapomeňte drobné na cestu, kávu a čtyřnohému zlatíčku na hračky ( alespoň  1500 ,- Kč ), prášek na bolení hlavy, jsme -li k tomuto neduhu náchylní, a navrch přibalte dobré předsevzetí  bavit se  a užít si to .....

                / Snad  jen zahraniční chovatel pokládá výstavy koček za zábavu. /

 

    A vzhůru na výstavu !

 

 

                                  NEZAPOMNĚLI JSTE DOMA   K O Č K U ? 

 

Poprvé na výstavě

    První výstava bývá pro mnohé chovatele zážitkem na celý život. Člověk je plný očekávání, nervozity, vše je nové a neokoukané. Dá se říci, že jsou to takové malé, soukromé chovatelské Vánoce.

    Prošli jsme již veterinární přejímkou ( bylo potvrzeno, že páníček nemá vzteklinu), máme katalog, číslo pro kočičku (podle typu výstavy a pořádající organizace ) a hledáme svou klec. Pokud si nejste jisti, obraťte se přímo u přejímky na pořadatele výstavy, rádi vám pomohou.

     Samozřejmě, že než číču umístíme do klece, musíme klec - přesto že již zcela jistě desinfikována byla - pro jistotu vydesinfikovat ještě jednou. V zásadě nikdy nepoužíváme spreje, protože mohou dráždit ostatní zvířata nebo vystavovatele. Potom upevníme záclonky, vložíme podušky, pelíšek a kálecí misku. Teprve když se ujistíme, že klec je připravená a bezpečná ( nedoporučuji páníčkovi do klece lézt a zkoušet, jak se na polštářku leží, kočka by za vámi mohla přibouchnout dvířka), kočku do ní vypustíme. Zpravidla nemá příliš chuti ke komunikaci a stulí se do svého pelíšku či - jak už bylo zmíněno - do kálecí misky.

     Je-li kočka dostatečně zabezpečena, doneseme jí čerstvou vodu - tu musí mít k dispozici stále ! A můžeme i nabídnout malou porci krmení. Většinou jsou však kočky natolik stressované neznámým prostředím, že potravu na výstavě nepřijímají.

    Neměli bychom zapomenout upevnit kočce na krk číslo, které slouží při anonymním posuzování k identifikaci zvířete.(Páníček si může místo čísla upevnit kravatu, depresivnější nátury provaz nechají raději doma...)

    A nyní vyčkáme, až budeme vyzváni k posuzování. Časový harmonogram posouzení může být uveden v katalogu, ale záleží na pořádající organizaci, velikosti výstavy a způsobu posuzování. Rozhodně bychom se však neměli z výstavního sálu vzdalovat, abychom nebyli nepříjemně překvapeni.

     U posuzovatelského stolu platí pravidlo - nediskutovat s posuzovatelem. Není to omezení byrokratické či despotické. Jde pouze o to, že posuzovatel má určitou kvalifikaci, kterou získal na základě praktických i teoretických zkoušek a měl by tedy být odborně obeznámen s daným plemenem a jeho standardem. Navíc by diskuze bránila klidnému průběhu posuzování.

     Představte si výstavu se sto zvířaty a dvěma posuzovateli - dokážete si představit ten zmatek, kdyby každý vystavovatel diskutoval s rozhodčím ?

     Samozřejmě, že rozhodčí jsou lidé jako každý jiný a mohou - i když by zásadně neměli - učinit chybná rozhodnutí. Pak je namístě ohradit se a přednést stížnost výstavnímu výboru. Tam by měla být taková záležitost vyřešena.

    Jedná-li se o posuzování otevřené a veřejné, pak rozhodčí nahlas vysvětluje případné odchylky od standardu a může vám i doporučit opatření k eliminaci nežádoucích znaků. Pěkné jsou např. oficiální formulace : "Kočka je v příliš blahobytné kondici..." (a k chovateli: "Prasátka na kočičí výstavu nesmějí....." nebo "Přál bych této kočce lepší nasazení uší a prohnutí nosního hřbetu.." (a k chovateli: "Kdyby zafoukal vítr, uletí s těma ušima se stolu...").

     Je-li již kočička posouzena a není-li navržena do finálních soutěží / Best in Show /, máme před sebou spoustu volného času. Můžeme sledovat závěrečnou soutěž, diskutovat s chovateli (neperte se, prosím), občerstvit se. Nikdy bychom však neměli nechávat kočku bez dozoru . 

     Pakliže jsme již dostali posudek a diplom, ( zkontrolujte si prosím, jestli jsou všechny uvedené údaje správné, zdali na posudku a diplomu nechybí podpisy rozhodčího - případně rozhodčích a ředitele výstavy a zdali jsou řádně orazítkované ) případně též kokardu, v žádném případě to neznamená, že smíme opustit výstavu ! Výstava končí podle propozic ve stanovenou dobu a předčasné opuštění výstavy může mít za následek anulování  posouzení. Je-li nezbytné opustit výstavu dříve, například proto, že bychom jinak neměli spojení domů, musíte tuto žádost projednat s výstavním výborem, který vám vydá písemné potvrzení.

     Každý seriózní pořadatel výstavy by měl mít na zřeteli zejména to, aby se jak návštěvník, tak vystavovatel a jeho zvíře se na výstavě cítili bezpečně a spokojeně.

 

     Zvítězila vaše kočička ?

Nezvítězila ?

Nebuďte smutní, vítězové nebývají nejšťastnější.....

 

     Dr. Taylor píše v jedné své knize : " Člověk navštěvuje kočičí výstavy proto, aby obdivoval krásu vystavených zvířat a žasl nad ní. Když se však vrátí domů, zjišťuje, že nejkrásnější kočka je ta jeho, která si mu přijde sednout na klín či ta která na něj čeká doma u krbu....."

Vaše kočka by to podepsala všemi drápy, co má.....