Jdi na obsah Jdi na menu
 


FeLV- virová kočičí leukémie

20. 4. 2010

FeLV- Virus felinní leukémie

 

Na stránkách CFA lze nalézt mnoho zajímavých informací, mimo jiné i o infekčních chorobách, které ohrožují naše kočky. Jsou to články velice fundované a stojí za to obětovat čas a přečíst si je. Pro naše chovatele, kteří nehovoří anglicky jsme připravili alespoň krátké rešerše.

 

 

FeLV patří mezi retroviry stejně jako virus FIV a lidský HIV. Výskyt FeLV v se pohybuje okolo 3 % v domácnostech s jednou kočkou zatímco v domácnostech s větším počtem koček a tam, kde se mohou kočky volně toulat, může dosahovat výskyt až 70 %. Vědci uvádějí, že v městských oblastech mají toulavé kočky mnohem větší možnost nákazy FeLV než toulavé venkovské kočky .

 

K přenosu viru dochází při olizování- tedy při péči o srst, při boji, pokousání a při používání společných misek na potravu a krmivo, též při společném používání kočičích toalet. FeLV je možno přenést kočce i při krevní transfuzi a může dojít k infikování koťat od matky jak před narozením, tak během kojení.

 

Ne všechny kočky, které přijdou do styku s FeLV musí nutně onemocnět. Zhruba u 30 % koček dojde díky jejich silnému imunitnímu systému k vyloučení infekce z organismu. Tyto kočky pak jsou vůči infekci FeLV imunní, doba, po kterou trvá tato imunita však není známa.

 

U zhruba dalších 30 % koček však může virus zůstat ukryt v kostní dřeni, a to i po dobu 30- ti měsíců. Některé z těchto koček nikdy neonemocní, jiné však ano. Spouštěčem onemocnění může být i stres nebo jiné  onemocnění. I proto je správné chovat tyto kočky jednotlivě, zamezit jim v kontaktu s ostatními kočkami a pravidelně je očkovat vakcínami, které neobsahují živé viry (kromě vakcíny proti FeLV). U koček, které mají virus ukrytý v kostní dřeni dochází zřídka kdy k vylučování viru do okolního prostředí.

 

Přibližně 40% koček, které se dostanou do kontaktu s FeLV je infikováno, onemocní a vylučují poté virus do okolního prostředí. Uvádí se, že u 5 – 10 % se může vyvinout latentní infekci. Rutinním testováním nejsou testovány pozitivně. Virus mají většinou ukrytý v kostní dřeni a onemocnění  u nich nepropukne.  Nejvnímavějšími k infekci jsou mladé kočky, zvláště koťata mladší 4 měsíců.

 

Mezi symptomy FeLV patří degenerativní choroby jako je anemie, jaterní choroby, choroby trávícího traktu a problémy rozmnožování. FeLV způsobuje i rakovinná onemocnění a i když je u takových koček nasazena agresivní chemoterapie, jejich průměrná dílka přežívání činí 6 měsíců. Mnoho koček trpí potlačením imunitního systému a jak již bylo uvedeno, jsou tudíž vnímavější k mnoha infekčním chorobám včetně FIP a chronickým infekcím.

 

Uvádí se, že základem pro daignózu a další postup i ochranu chovů je testování. Nejběžnějším screeningovým testem je ELISA. Nejběžnějším testem k detekci protilátek je IFA. Kočky by nemělay být očkovány proti FeLV bez provedení testu ! Pokud je test negativní, může být očkována proti FeLV, pokud je pozitivní, nikoliv.

 

V USA se doporučuje metoda „testuj a odstraň“, která spočívá v odstraňování pozitivních zvířat z prostředí, ve kterém jsou jiné kočky. Do takového prostředí je možné integrovat jinou kočku až po provedení dvou za sebou následujících IFA testů v rozmezí 3 měsíců s negativním výsledkem. Nově integrovaná kočka by měla být samozřejmě také testována s negativním výsledkem. Tato metoda se ukázala být velmi účinnou v ochraně chovů a domácností s větším počtem koček i v útulcích.

 

Kočka, která je testována pozitivně může žít kvalitní život měsíce či roky. Není tedy opodstatněné požadovat její euthanasii. Zachování dobré kvality života takové kočky však zpravidla vyžaduje soustředěné úsilí majitele i veterinárního lékaře a úzkou vzájemnou spolupráci.  Jak již bylo uvedeno, je třeba zamezit jí kontakt s ostatními kočkami i volný pohyb venku, aby je nemohla nakazit, ale také aby se ona nemohla nakazit běžnými infekčními chorobami od nich. Specifická léčba FeLV neexistuje, i když byly testovány různé léčebné postupy včetně immunostimulantů jako je interferon. Ten se zdá být  nadějnou možností podpůrné léčby.

 

Vakcíny proti FeLV se vyrábějí jak v kombinaci s jinými složkami, tak samostatně. Není považována za „core“ vakcínu, tedy základní, i když veterinární lékaři v USA (AAFP) navrhují očkování všech koťat proti FeLV ve dvou dávkách v  rozmezí 2 – 4 týdnů (počínaje 8. – 9. týdnem života) a každoroční přeočkování v případě, že mladá kočka bude žít v prostředí, kde by mohlo dojít k nákaze FeLV.