Jdi na obsah Jdi na menu
 


Leishmaniosa u psů a koček

2. 5. 2010

Leishmanióza u psů a koček

 

    Leishmaniózu způsobuje prvok blízce příbuzný trypanozomám. Jsou to vnitrobuněční parazité, kteří parazitují především v makrofázích.  První zprávy o onemocnění Leishmaniózou u lidí nacházíme  již ve starověkých záznamech z egyptské 1. dynastie z roku 2000 před naším letopočtem.  V roce 1921 bylo objeveno, že přenašeči jsou komáři rodu  Phlebotomus  (písečný komár). Leihsmanie mohou napadnout lidi, koně, psy i kočky.

   Tito prvoci: „ ..mechanicky blokují či enzymaticky poškozují  některé části trávící trubice  hmyzího vektoru (přenašeče) , takže parazitovaný Phlebotomus je sice schopný probodnout kůži hostitele, a tak ho infikovat,  nemůže však nasít krev (Schlein 1993). Proto se infikovaní jedinci s blokovaným  sacím ústrojím pokoušejí  sát opakovaně na různých jedincích , a tak infikují více hostitelů.“ ( Flegr, J., Evoluční biologie, Academie 2005, ISBN 80-200-1270-2).

   První komáři rodu Phlebotomus byli v Německu objeveni v roce 1999 na horním toku Rýna v Badensku-Würtenbersku. Přenašeči se rozšiřují všude tam, kde je příznivé „středomořské“ klima, což ale rozhodně neznamená geografickou oblast. V důsledku vyšších průměrných teplot (vzestup průměrné teploty v určitých ročních obdobích o 10 st. C)  se píseční komáři rozšířili i do Německa, tedy na sever od Alp, což bylo ještě donedávna pokládáno za nemožné. V roce 2008 probíhal na Univerzitě ve Stuttgartu výzkum P. mascittii, který měl prověřit možnost, že tento druh hmyzu  vyskytující se v Německu, zejména v oblasti  mezi Lörrachem a Baden-Badenem, je přenašečem leishmanií.

   Inkubační doba je dlouhá, 2 – 7 měsíců, v německé literatuře je uváděna u psů  až osm let (Naucke, T. – „Reisende“ Parasiten und parasitäre Erkrankungen in Europa, Team Spiegel 1/2008, Laboklin, Germany).

    Symptomy jsou velmi rozmanité, zpočátku nespecifické, např. letargie, zesvětlání srsti, později  průjem,  malátnost, návaly horečky, šupinatost kůže, přerůstání drápů, zduření mízních uzlin, zchromnutí, ekzémy, špatně se hojící rány, kruhovité vypadávání srsti kolem očí.

    V Německu žije v současné době přibližně 20 000 psů infikovaných leihsmaniózou. Většinou pocházejí z prostředí  středomoří nebo Portugalska. V poslední době ale byli zaznamenáni infikovaní psi pocházející ze Severní Afriky, Brazílie či Indie.

Ve středomoří je přenašečem lidské a psí leihsmaniózy Leihsmania infantum, od níž je známo  více jak 10 různých variant (zymodeme). V Africe je vedle L. infantum rozšířena L. tropica, v Brazílii L. braziliensis, v Indii mimo jiné L. donovani.

    I když se jedná o onemocnění v naší zemi relativně vzácné, můžeme se  s ním setkat při cestování do zahraničí, importech  zvířat či možná i díky klimatickým změnám, k nimž dochází.

  Přímý průkaz původce ze vzorků odebraných z  kožních lézí, lymfatických uzlin nebo z kostní dřeně  je možno provést metodou PCR v německé laboratoři Laboklin.

 

Použitá literatura:

1. Flegr, J., Evoluční biologie, Academie 2005, ISBN 80-200-1270-2

2. Naucke, T., - „Reisende“  Parasiten und parasitäre Erkrankungen in Europe, Team Spiege 1/2008, Laboklin

 

 

Osobní zkušenost s leihsmaniózou

Daniela Šišková, Ml. Boleslav
 

Frenynka

Obrazek

    Dne 10.1.2008 jsme se museli rozhodnout k jednomu z nejtěžších rozhodnutí a to, dát tě uspat navždy, aby jsi se více netrápila. Když jsme si tě vezli, jako malý dlouhonohý uzlíček z Chorvatska nikdo z nás netušil, jak zákeřnou nemoc si s sebou vezeš, a jak smutno nám jednou bude, až tu s námi nebudeš.

    Byla jsi tou nejprohnanější psí slečnou na světě a žádný kus nábytku tě nenechal v klidu, každý kdo tě znal, si tě zamiloval, díky tvé jedinečné povaze a temperamentu. Bohužel osud nám nedopřál užívat si tvé blízkosti na dlouho, a když jsme po nekonečných dvou měsících zjistili, která nemoc ti ubližuje tak, že už se sama ani nepostavíš na nohy a přestáváš jíst, nechtělo se nám věřit. Leishmanióza, tak zněla diagnóza, která nám tě vzala, nemoc, kterou přenáší středomořská muška, která napadá všechny uzliny v těle a která je bohužel nevyléčitelná. Chtěli jsme bojovat, zkoušet alternativní léčbu, bohužel tvé tělíčko bylo již příliš slabé a tak jsme tě museli nechat odejít…

    Ale věř, že nikdy nebude dne, abychom si na tebe nevzpomněli, a slibujeme, že v našich srdcích budeš zarytá navěky, ty naše dlouhonohá žirafko!